Kdo ví něco, co ani sami nevíme?

Jsem trochu na rozpacích. Jedna moje kamarádka á la nevěřící Tomáš mi před pár dny tvrdila, že musela smeknout před výkladem z karet. To je v jejím případě zvláštní situace. Mě to vždycky lákalo, odolávala jsem však pokušení asi ze strachu. Přesně to byl ten pocit: strach z toho, co se dozvím.

Přitom mi vůbec nedocházelo, že tomu může být i naopak. A teď ta realistka, co stojí nohama možná pevně ne na zemi, ale už snad úplně pod ní… Ona, opravdu ONA mi doporučila nechat si vyložit. A že prý budu mít bradu až na břiše! Tak to už tedy musí být. Jenže co ty obavy? Jak je zahnat a nenechat se jimi ovládnout?

Strach má velké oči

Pravda je, že není věštírna jako Věštírna. Někde na to jdou přes peníze, ale určitě se najde i taková, kde vítězí spíš ta lidskost. A ta moje spřízněná duše – říkejme jí třeba „paní Obezřetná“ – jen tak na něco přeci neskočí! Pár bludných kruhů v životě mám, to ano. Nebylo by od věci je s něčí pomocí rozmotat.

A tak jsem tedy byla za hrdinu a velkookatého bubáka přemohla. Nakonec – výklad karet v Orisiu nestojí zas až takový majlant, a když mě něčím vyděsí, položit to můžu vždycky. Tak jsem si to malovala, když jsem vytáčela číslo. Nakonec jsem se pak od telefonu nemohla odtrhnout a to vám říkám na rovinu!

Nebyla jsem totiž vůbec připravená na to, že místo očekávaného dramatu může přeci přijít úleva. Já blázen jsem se docela dlouho nervovala zbytečně! Nechtěla jsem si ublížit výkladem budoucnosti a systematicky jsem se přitom ničila nevědomostí a pochybami. Už chápu, proč mě kartářky tolik lákaly – bylo to tušení!

A je po problému

Paní Obezřetné koupím velkou čokoládu. Díky její funkci průzkumníka jsem už naprosto v klidu. Jak mě popadne váhání, tak už nebudu věšet hlavu – je tu přeci věštírna online! Všechno, co jsem se tam zatím dozvěděla, sedělo jako prdelka na nočníček, s prominutím. Koneckonců – co vám budu povídat? Zjistěte si to samé!